Přehledná interaktivní mapa.

Kalendář
květen 2018
TPoÚtStČtSoNe
18
1
2
3
4
5
6
19
7
8
9
10
11
12
13
20
14
15
16
17
18
19
20
21
21
22
23
24
25
26
27
22
28
29
30
31
Počasí

Začínáme

1. července 2017

pict

Video o Tolštejnském panství

 

 

jste zde: czeVýletyTipy na výlety

Tipy na výlety

11.5.18 11:42 | admin | 21x

Trasa Forststeig

Lesní stezka Labské pískovce je vícedenní, přeshraniční trek, který vede lesy v levobřežní části Českosaského Švýcarska a umožňuje jedinečný prožitek lesa daleko od lidských obydlí. Stezka je schůdná každý rok od dubna do října. Nabízí zkušeným a dobře vybaveným turistům náročný vícedenní trek podobně jako skandinávské a novozélandské treky. Profil terénu vyžaduje dobrou kondici – trasa vede státními lesy obou zemí převážně po lesních pěšinách, cestách a svážnicích přes dvanáct stolových hor.

Lesní stezka je v lese značena žlutým svislým pruhem. Na veřejných silnicích a v Čechách se nacházejí navíc zelené ukazatele.

Na trase se nachází pět jednoduše vybavených trekových chat se společnou místností pro deset až dvanáct osob, k jedné z nich se dostanete po odbočce z hlavní trasy. Na třech bivakovacích místech s ochrannými přístřešky je možné postavit pět stanů pro dva. Na nocleh potřebujete trekový lístek, který získáte u partnerů stezky a Sachsenforstu. Ke komfortnějšímu ubytování je možné dojít menšími odbočkami z trasy. Partneři Lesní stezky, mezi nimi kemp v Ostrově, pensiony, hostince, prodejny vybavení, lesní a horští vůdci, nakladatelství map a knih a regionální dopravní podnik nabízí další služby pro túry po Lesní stezce.

Kompletní trasa:

Lesní stezka začíná na nádraží Schöna u Labe, vede na levé straně Labe příhraničními hvozdy Českosaského Švýcarska a končí v Bad Schandau.

Délka: 100 km

Čas: 6-8 dní

Převýšení: 2 770 m

Trekové lístky:

Koupí trekových lístků podpoříte údržbu a správu Lesní stezky a jejího vybavení. Trekové lístky zároveň opravňují k užívání trekových chat a bivaků na stezce.

 Trekové chaty     Bivaky
 dospělí (starší 17 let) Trekové chaty     10 Euro/noc Bivaky5 Euro/noc
 děti a mládež (do 17 let) Trekové chaty     1 Euro/noc

Bivaky1 Euro/noc

Lístky se uplatní a znehodnotí v chatě nebo bivaku vhozením jejich útržku do „schránky důvěry“.

Trekové lístky je možné uplatnit v průběhu dvou kalendářních let. Koupě lístků neplatí jako závazná rezervace místa.

Trekové lísty je třeba při příchodu do chaty nebo bivaku uplatnit odtržením útržku a jeho vhozením do „schránky důvěry“. Může se tedy stát, že už tam budou návštěvníci a zařízení budete užívat společně.

Kompletní informace neleznete na webu www.forststeig.sachsen.de 

 Zdroh: http://www.ceskesvycarsko.cz/cs/forststeig

 

Za dalekými výhledy na Tolštejn a Jedlovou

Časová náročnost: 3 h

Délka: 7 km

Vlakem dojedeme do stanice Jedlová. Je to malé osamocené nádraží uprostřed lesů, ale vede tudy několik turistických cest. Odtud se vydáme do kopce po žluté a zelené, směrem k Tolštejnské cestě. Po ní dojdeme po chvíli na zříceninu hradu Tolštejn. Z hradu je výborný výhled na Lužické hory a České Švýcarsko. Občerstvit se můžeme ve zdejší hradní restauraci. Poté sestoupíme zpátky pod hrad a vydáme se po červené, po asfaltové cestě zamíříme na vrchol nedaleké hory Jedlová. Od Tolštejna je vzdálená asi jen dva kilometry, ale musíme vystoupat až do nadmořské výšky 774 metrů.

Na vrcholu Jedlové je výletní restaurace a rozhledna. První horská chata zde byla postavena již v roce 1888 a o dva roky později byla otevřena kamenná rozhledna, ze které je krásný panoramatický rozhled do širokého kraje. Za příznivých podmínek lze spatřit i Jizerské hory, Ještěd, České středohoří i Krkonoše.

Vrátíme se stejnou cestou zpět pod vrchol Jedlové a po červené sejdeme podél sjezdovky k rozcestí Jedlová–sjezdovka. Zde se napojíme na zelenou, po které pokračujeme na Křížovou horu nad Jiřetínem a od kamenné kaple podél jednotlivých zastavení zdejší křížové cesty sestoupíme dolů do Jiřetína pod Jedlovou.


Tolštejnské pověsti

Hrad Tolštejn je opředen mnoha pověstmi. Vypráví se o ukrytém pokladu, nebo také o hradním pánovi zakletém do ptáka, který smutně skřehotá, a když usedne na zeď hradu, ta se pak zboří. Další pověst je o podivných kvílejících přízracích, létajících nad hradem, a samozřejmě jako každý správný hrad i Tolštejn má svoji Bílou paní:

Pověst o Bílé paní vypráví o tolštejnském rytíři a mladé dívce Hildě. Dívka milovala chudého zemana, avšak byla provdána bohatému tolštejnskému rytíři. Po svatbě si jí ale bohatý rytíř přestal všímat, a tak se Hilda dál vídala se svým milým. Její manžel se ale o jejich lásce dozvěděl a chtěl Hildě přinést hlavu jejího milého. Aby ho zachránila, rozhodla se Hilda, že dá manželovi do vína jed. Když se manžel napil, pochopil, že víno je otrávené. S mečem v ruce donutil Hildu, aby dopila zbytek vína. Než zemřel, stačil vyslovit strašnou kletbu:
"Ať ani ona nenalezne v hrobě klidu, ať bloudí po hradbách hradu jako bílá paní, dokud nenajde mládence, který ještě nepoznal ženu, ač rostl mezi neřestmi, který byl odkojen divou zvěří, a přesto zůstal neposkvrněn. Jen takový mládenec by ji mohl osvobodit."

O té doby se Hilda zjevuje za jasných nocí jako Bílá paní na tolštejnských hradbách a v oknech zříceniny. Její manžel se zjevuje v podobě strašlivého černého psa, střeží své poklady a zabije každého, kdo by se je pokusil získat.  

 

Köglerova naučná stezka

Časová náročnost: 7-8 h

Délka: 38,4 km

Původně nejstarší naučná stezka na českém území byla otevřena roku 1941. Pan Rudolf Kögler, který ji zřídil s pomocí Gebirgsvereinu (spolku) pro nejsevernější Čechy a místní pobočky Alpenvereinu, zemřel roku 1949. Stezka upadla v zapomnění.

Až v roce 2006 byla znovu otevřena v rekonstruované podobě, jako okružní s výchozím místem v Krásné Lípě na náměstí u Domu Českého Švýcarska. Vyznačení nové cesty zajistil místní Klub českých turistů s pomocí města Krásná Lípa a s využitím prostředků z Evropské unie. Stezka měří 23 kilometrů a lze ji absolvovat i v protisměru.

Na stezce je 39 zastavení s česko-německým výkladem, resp. popisem daného místa. Stezka prochází přírodně cennými územími Lužických hor, Národního parku České Švýcarsko a stoupá na vrchol Vlčí hory k rozhledně, z níž se otevírá vynikající výhled na oblast Lužického přesmyku, Českosaské Švýcarsko, Středohoří, Ještěd, Jizerské hory a Krkonoše. Byl vydán i tištěný průvodce s podrobnou mapou a popisem všech zastavení, který je k dostání v celoročně otevřeném informačním středisku obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko v Domě Českého Švýcarska na náměstí v Krásné Lípě nebo v e-shopu.

Stezku lze libovolně zkrátit, např. v Kyjově, kam jezdí z Krásné Lípy autobus.

V sobotu a neděli lze zajet turistickým motorovým vlakem z Krásné Lípy (a Rumburka) do Zahrad, kde lze nastoupit na Köglerovu stezku u zastavení č. 35 (geologická mapa).
K nejzajímavějším místům patří ukázka Lužického přesmyku, skalní útvary v Kyjovském údolí, osada Vlčí Hora a stejnojmenná rozhledna, Köglerova geologická mapa v Zahradách a lidová architektura podstávkových domů.

 

 Vzhůru na Studenec

Časová náročnost: 4 h

Délka: 11,4 km

Z náměstí v České Kamenici vyrazíme po modré. Odbočíme k poutní kapli Narození Panny Marie, po prohlídce zpět a půldruhého kilometru jdeme směrem k Jehle. Alejí lip stoupáme cestou podél louky, až se ocitneme na rozcestí Pod Jehlou a máme na dosah první cíl trasy – skálu Jehla. Výhled z Jehly je překvapující. Přímo pod námi je skála zvaná Trubač. Vidíme celé České Švýcarsko s Růžákem, Děčínským Sněžníkem i kopce Českého středohoří.

Potom pokračujeme zpátky na modrou a vysokým lesem jdeme po hřebeni. Lesní cestou dojdeme až ke kamenným schůdkům, ústícím k Bratrskému oltáři. Naši předci tu vybudovali rámy a výklenky pro obrazy křížové cesty a sochy světců.

Cesta vystupuje z lesa, až k prostornému místu pod pískovcovými skalami, kde je místo na svačinu. Dál po modré vyjdeme ven z lesa kolem malé písečné jeskyně na rozsáhlou louku, z které už vidíme náš cíl, Studenec. Asfaltovou silnicí dojdeme k rozcestníku v obci Líska, kde odbočíme vlevo, mezi domky. Dál podél Líseckého potoka stoupáme k čedičovému království. U domku čp. 102 odbočuje modrá značka doleva, ven ze vsi. Přicházíme do sedla mezi vrchy Javorek a Studenec. Na vrchol Studence je to odtud už jen kilometr po červené, stoupáme lesem po staré vydlážděné cestě. Při troše štěstí můžeme v lese zahlédnout kamzíky, kteří zde byli vysazeni na počátku 20. století. Na vrcholu Studence stojí nově opravená rozhledna.

Vracíme se stejnou cestou až do sedla na louce. Od rozcestníku jdeme po červené k bývalému lomu na Zlatém vrchu a poté sestupujeme lesní silničkou k hlavní silnici v lese, k zastávce Líska horní, odkud nás autobus odveze zpátky do České Kamenice.
Zachráněná železná kráska na Studenci
 

První dřevěná vyhlídková věž stála na vrcholu Studence již v roce 1854, nechal ji postavit kníže Ferdinand Kinský, po 8 letech však byla stržena. Železná rozhledna, jejíž poslední podobu inicioval děčínský Horský spolek pro České Švýcarsko, se začala budovat v dubnu 1888. Na vrchol bylo během několika měsíců dopraveno 9 tun železa. Rozhledna, která je o dva roky starší než slavná Eiffelovka v Paříži, byla slavnostně otevřena . Pro značnou oblíbenost místa (každoročně sem zamířilo několik tisíc turistů) vyrostla roku 1893 v sousedství věže za peníze knížete Kinského dřevěná horská chata letního hostince "Kinsky Baude", která poskytovala návštěvníkům občerstvení i noclehy. K lepšímu přístupu na vrchol Studence vydláždili členové Horského spolku pro České Švýcarsko výstupovou cestu čedičem, tato cesta je dodnes zachována.

Výletní restaurace byla po 2. světové válce zbořena (dnes tu z ní najdeme už jen základy se zbytkem zděného sklepa) a rozhledna začala chátrat a korodovat. V  roce 1996 měla být dokonce stržena, ale těsně před zahájením demontáže byla roku 1997 prohlášena technickou památkou. Společnost přátel Děčína - Amici Decini podnikla kroky k tomu, aby zajistila finanční prostředky na rekonstrukci. V roce 1997 byla kovová konstrukce rozhledny z vrcholu po částech snesena vrtulníkem k rekontrukci. Rozhledna byla zrekonstruována především díky aktivitě Občanského sdružení pod Studencem. K navrácení opravené rozhledny vrtulníkem zpět na vrchol Studeného došlo 14. 3. 2009, a to až po několika nezdařených pokusech, které překazil silný vítr.

Slavnostní otevření zachráněné rozhledny proběhlo 21. června 2009.

Při výstupu na rozhlednu si všimnete, že na každém schodu rozhledny je uvedeno jméno – kdo měl zájem, mohl si v unikátní sbírkové akci města Česká Kamenice „koupit“ za 5000 Kč jeden železný schod rozhledny a tak na její rekonstrukci finančně přispět.

 

 Z Mikulášovic do soutěsky Křinice

Časová náročnost: 6 h

Délka: 19,5 km

Ze středu Mikulášovic se vydáme po žluté značce, která stoupá kolem Hančova kříže až na hranici se Saským Švýcarskem. Zde se napojíme na červeně značenou stezku a projdeme kolem vrchu Weifberg a kolem bývalého mlýna – nyní penzionu Obermühle, poté po stezce nad údolím Křinice a nakonec sestoupíme k přístavišti pramic na začátku Horního splavu (Obere Schleuse). Svezeme se lodičkou po 700 m dlouhé nádrži, která končí 7m vysokou hrází. Plavba trvá asi půl hodiny a převozník během ní vypráví zajímavé historky, bohužel jen v německém jazyce. Lodičky jezdí vždy od Velikonoc do konce října, ale když nejsou v provozu, kolem soutěsky lze projít i pěšky.

Poté vystoupáme úzkým schodištěm ze soutěsky Křinice po červené vzhůru na skálu Hermannseck a dále na vyhlídku Königsplatz. Tento výstup, při kterém procházíme pod převisy, skrz pukliny i skrz jeskyni Tunnel je sice náročnější, ale odměnou nám je krásný výhled na lesy a rokle zadního Českého Švýcarska, na Studenec a Jedlovou.

Stále po červené značce dojdeme do Hinterhermsdorfu - do malebné saské obce s mnoha zachovalými podstávkovými domy a Muzeem lesních dělníků (Waldarbeiterstube). Z Hinterhermsdorfu nás pak modrá značka dovede opět k vrchu Weifberg, na kterém stojí nová, volně přístupná rozhledna s kruhovým výhledem. Napojíme se na žlutou značku, po které se vrátíme stejnou cestou zpět do Mikulášovic.

Pokud se do Mikulášovic vydáte o Velikonoční neděli, spatříte zde nově obnovenou tradici Velikonočních jízd.

Stará lužickosrbská tradice jízdy Velikonočních jezdců (německy Osterreiten) byla na Šluknovsku a v Horní Lužici rozšířena nejvíce v 18. století, první jízda je však písemně zmiňována již v 15. století. Jedná se o prastarý zvyk spojený s vírou a prosbami za dobrou úrodu.

Muži v černých cylindrech, fracích a holínkách jedou v procesí mezi poli od vesnice k vesnici a nesou na zvěst o zmrtvýchvstání Ježíše Krista.  Jezdci třikrát objedou hřbitov své vesnice, farář jim požehná a předá korouhve, a poté se vydají na průvod do vesnice sousední. Po celou cestu zpívají lužickosrbské písně zvěstující vzkříšení Ježíše Krista. V sousední vsi se rozejdou do rodin, kde jsou pohoštěni. Odpoledne následuje zpáteční cesta stejným způsobem.

V Mikulášovicích byl spolek Velikonočních jezdců založen v roce 1844. Každoročně o Velikonoční neděli pořádal tento spolek jízdu na koních přes celé město. Jízda začínala u kostela, kde farář udělil jezdcům požehnání a předal jim kostelní korouhve. Jezdci, doprovázeni kapelou a procesím, se vydali nejprve do Dolních a Horních Mikulášovic, pak do Tomášova a nakonec do Mikulášoviček. Průvod se zastavoval u větších usedlostí a křížků, kde se zpívaly nábožné písně.

Tradice se udržela do roku 1939, po připojení Sudet k Německu byl spolek zakázán. Po 2. světové válce na tento velikonoční zvyk nikdo nenavázal, neboť většina místních obyvatel byla vysídlena a místní lidové obyčeje upadly v zapomnění.

Až v roce 2011 obnovilo pár nadšenců tento prastarý velikonoční zvyk. První jízdy se zúčastnilo jen několik jezdců, v roce 2013 projelo městem již na dvě desítky jezdců s průvodem a kapelou. Tato tradice se udržela ve větší míře v  německé části Lužice – v Budyšíně a okolí, kde se jízd účastní až několik stovek jezdců.

 

Historickým vláčkem a na kolech krajem sklářů

Časová náročnost: 3 h

Délka: 25 km

Výlet zahájíme jízdou historickým vlakem z České Kamenice do Kamenického Šenova (kola je možno převézt vlakem). Vlak jezdí každou sobotu a neděli od června do září. V Kamenickém Šenově, městě proslaveném sklářskou výrobou, se vydáme z nádraží k hlavní silnici a prudce vzhůru na náměstí (možnost návštěvy Sklářského muzea), odtud pokračujeme dále vzhůru obcí ke slavné Panské skále, kde se natáčela Pyšná princezna.

Projedeme obcí Prácheň a dále silničkou po Polevském hřebeni – zde se nám naskytnou výhledy na Lužické hory a Českosaské Švýcarsko.

Následuje sjezd do Polevska a stoupání lesem, poté nás opět čeká sjezd do malebné vesničky Kytlice. Za železniční tratí dosáhneme údolí řeky Kamenice.  Údolím mírně klesáme podél krásných chalup přes obec Mlýny. Ve zdejším Lesním divadle se o prázdninách konají představení, tak můžeme výlet spojit i s kulturním zážitkem.  Podél přírodní památky Pustý zámek přijedeme do Horní Kamenice, odkud dojedeme zpět do České Kamenice.
Sklářská lokálka

Kamenický motoráček je historický vlak, který jezdí po 5 km dlouhé muzejní trati - "sklářské lokálce" z České Kamenice do Kamenického Šenova a zpět každou sobotu a neděli od června do  září. Na trati tu jezdí historický motoráček řady M 131.1302, přezdívaný "hurvínek".

Nějakou dobu se však zdálo, že po této malebné trati na rozhraní Českého Švýcarska a Lužických hor již žádný vlak jezdit nebude.

Vlaky zde jezdily již od roku 1886, ale v roce 1992 zde byl železniční provoz pro „nerentabilitu“ zrušen.

Až v roce 2008 se začala psát novodobá historie lokálky, a to když trať odkoupil Klub železničních cestovatelů se záměrem vlakový provoz na této trati obnovit formou muzejní železnice. V letech 2009 - 2010 dráha prošla důkladnou rekonstrukcí; opravy se týkaly jak samotné dráhy, tak nádražní budovy. A v letní sezóně roku 2011 pak došlo k zahájení provozu historických vlaků na zdejší trati. Zážitkem je jízda historickým vláčkem sama o sobě, výlet se dá navíc spojit s návštěvou Panské skály nebo Sklářského muzea v Kamenickém Šenově.

 

Velký okruh Českým Švýcarskem a Lužickými horami

Časová náročnost: 6 h

Délka: 74,8 km

Srbská Kamenice – Všemily – Líska – Jedlová – Tolštejn – Jiřetín pod Jedlovou – Horní Chřibská - Dolní Chřibská – Na Tokání – Hluboký Důl – Hřensko – Janov – Srbská Kamenice

Dlouhá a náročná trasa pro zdatnější cykloturisty vede ze Srbské Kamenice, odkud pokračuje směrem na Všemily, poté doprava na Kunratice (strmé stoupání) pod Větrný vrch a přes Lísku k rozcestí zvanému Křížový Buk. Z tohoto místa pokračujeme na rozcestí pod vrchem Velká Tisová, odtud na vrch Jedlová s rozhlednou a z Jedlové zpět kolem zříceniny hradu Tolštejna po cyklotrase č. 3015 do malebné vsi Jiřetín pod Jedlovou.

Odtud se vracíme po cyklotrase č. 3052 přes Horní Chřibskou a Dolní Chřibskou okolo informačního střediska Saula přes skupinu srubů Na Tokání, až dojedeme po cyklotrase č. 3029 a č. 3030 k Zadním Jetřichovicím. Hlubokým dolem přes Mezní Louku po cyklotrase č. 21 pokračujeme do Hřenska, kde odbočíme na Janov (prudký výšlap) a přes Růžovou se vrátíme zpět do Srbské Kamenice.

 

Soutěsky řeky Kamenice

Délka: 8,4 km

Tuto trasu je možné absolvovat pouze od Velikonoc do konce října, kdy je v provozu převoz na lodičkách v soutěskách Kamenice.
Začínáme ve Hřensku, kde se řeka Kamenice vlévá do Labe. Projdeme obcí sevřenou mezi skalnaté stráně a asi po kilometru dorazíme k podstávkovému domu, odkud začíná žlutě značená cesta hřenskými soutěskami.

Jdeme po levém břehu Kamenice, přes můstek a kamennou branou. Blížíme se k místům, kde se cesta stáčí pod přirozené i vytesané převisy. Dojdeme k přístavišti pramic nad jezem. U protějšího břehu je dobře patrný dřevěný lososí přechod. Dále se skrz Edmundovu soutěsku (dříve nazývanou Tichá soutěska) jinak než lodí nedostaneme.

Po zhruba 960 m plavby, během kterých uvidíme vodopád a od převozníka se dozvíme mnoho zajímavého o řece Kamenici a okolních skalách, z nichž téměř každá má nějaké jméno, vystoupíme a vydáme se z přístaviště levobřežní pěšinou ve stráni směrem k Divoké soutěsce. Projdeme kolem malého vodopádu a skrz dva ve skále vytesané tunely. Podél stále divočejšího koryta řeky dojdeme až k Meznímu můstku. Pokračujeme po žluté a dojdeme k dalšímu k dalšímu přístavišti nad jezem, kde si opět všimneme lososího přechodu. Znovu se nalodíme na pramici a vydáme se na plavbu Divokou soutěskou, která je o polovinu kratší než Edmundova a provoz tu není tak velký. Po svezení lodí už zbytek trasy pokračujeme pěšky.

Most nás převede na pravý břeh. U rozcestníku se oddělíme od žluté a po modré značce vystoupáme až na Mezní Louku, odkud se turistickým autobusem (linka 434) svezeme zpět do Hřenska.

Pro přírodu Českého Švýcarska byl velkou událostí návrat lososa do řeky Kamenice. Losos patří mezi chráněné druhy, avšak ve 20. století byl na území České republiky zcela vyhuben, a to ze dvou důvodů: silné znečištění řek a stavba vodních děl (jezy, přehrady). Losos totiž podniká během svého života fantastickou cestu z rodné řeky do moře a zpět. Lososi se třou ve sladkých vodách a žijí zde do dvou let. Pak putují do moře, kde dospívají. Po dvou letech se vydávají na dlouhou pouť zpět do místa, kde se narodili, aby zde zplodili své potomky. Cesta je nebezpečná a mnoho lesosů během ní zahyne. Lososi mají unikátní schopnost podle chuti poznat správné přítoky, aby trefili zpět do své rodné řeky. Voda každého přítoku má unikátní chemické složení, které si mladí lososi při cestě do moře zapamatují.

Pro lososy je při návratu důležitá průchodnost řek – proto byly v rámci reintrodukčního programu na řece Kamenici vybudovány rybí přechody, které umožňují lososům překonat jezy, které jsou pro ně jinak obtížnou překážkou.

Snahy o návrat těchto pozoruhodných ryb probíhají od roku 1998, kdy Český rybářský svaz poprvé vypustil do říčky Kamenice malé lososy. První dospělci se do Kamenice vrátili v roce 2002. Aby byl návratový program úspěšný, musí pokračovat do doby, než lososi budou schopni založit novou generaci bez pomoci člověka. Proto byl spuštěn projekt Návrat lososů, kdy je např. možné prostřednictvím DMS adoptovat malé lososy, kteří budou vypuštěni do Kamenice.

 

Okolím Brtníků do skal i za ledopády

Časová náročnost: 3 h

Délka: 9,1 km

Z Brtníků se vydáme po zelené značce. Vystoupáme na luční cestu, která se na kraji lesního průsmyku změní v kamenitou stezku směřující k místu, kde stával lovecký zámeček Šternberk a pokračujeme dál zelenou po lesní cestě až na Soví vyhlídku. Pár metrů za vyhlídkou, nalevo od cesty, je odbočka k Soví jeskyni, kterou prozkoumáme a vrátíme se.

Cesta nás zavede k Velkému Pruskému táboru, o kterém je více informací uvedeno níže. Ani ne půl kilometru dál po zelené narazíme na další rozcestník k nedalekému Brtnickému hrádku, který poznáme podle vytesaného čtvercového podvalí strážní věže. Po návratu na zelenou sestupujeme do údolí a přes můstek z kulatin až na rozcestí. Tam se dáme vpravo, podél Vlčího potoka do Kyjovského údolí až k Turistickému mostu, kde si můžeme odpočinout.

Vrátíme se na rozcestí a pokračujeme po šotolinové cyklostezce (číslo 3033) údolím Vlčího potoka. Po necelých dvou kilometrech se objeví napravo vyšlapaná cestička, vedoucí k Malému pruskému táboru. Pak zpět na cyklostezku a po ní k silničce spojující Vlčí Horu s Brtníky, doleva dojdeme zpět do Brtníků.

Varianta zimní - Brtnické ledopády

Brtnické ledopády jsou možná největším zimním lákadlem Českého Švýcarska. Vzhledem k tomu, že zdejší rokle jsou velmi chladné, vydrží tu ledopády někdy až do velikonoc. Trasa cesty je zcela totožná s tou letní, jen odbočky k ledopádům jsou navíc.

Asi pět set metrů za odbočkou na Soví vyhlídku uhýbá doleva pěšina k ledopádu Opona a v zimě je označená šipkou. Po zhruba dvou stech metrech na skalním převisu spatříme mohutnou Oponu, sahající místy až k zemi.

Zpátky na cestu a dál kolem Velkého Pruského tábora i Brtnického hrádku, jsou přístupné. Sejdeme až na cyklostezku a dáváme pozor, abychom nepřešli odbočku doprava k ledopádu Betlém a Varhany. Znovu se vrátíme a po nějaké chvíli odbočíme doprava, přes dřevěný můstek za potok a po pěšině k Velkému sloupu. Toto je bezesporu nejmohutnější ze zdejších ledopádů, přes osm metrů vysoký, masivní a majestátní ledový sloup.

Ledopádů je v tomto i v přilehlých údolích mnoho – třeba Křepelčí stěnka, Vlčí stěnka, Konírna, Vlčí doupě, Malá a Velká kaskáda, Prádlo i ty, které na své pojmenování teprve čekají.

Při putování za ledopády je třeba dbát zvýšené opatrnosti, cesty mohou být kluzké.
 

Skály jako útočiště
České Švýcarsko je plné skalních převisů, které byly člověkem využívány odnepaměti. Tyto přírodní úkryty sloužily jako obydlí lidem již v období mezolitu (cca před 10 000 lety), jak bylo doloženo několika archeologickými průzkumy převisů. Převisy sloužily jako úkryt také později v dobách válečných událostí, kterých ani tato oblast nebyla ušetřena, i díky tomu, že je hraničním územím. S armádou do kraje přišlo vždy i loupení, nemoci a zabíjení. Proto se vesničané před vojsky utíkali schovat do skalních roklí, pod převisy, a to často i s dobytkem, aby nepřišli o zdroj potravy. Během pobytu pod převisy někdy vesničané vyrývali na stěny převisů rytiny a nápisy.

Pro obyvatele Brtníků a Kopce sloužil jako úkryt převis zvaný Velký Pruský tábor, ležící 3 km na jih od Brtníků na zeleně značené turistické cestě. Převis je přístupný úzkým průchodem mezi skalami. Po několika vytesaných schodech sejdeme k místu, kde bývala kdysi čitelná deska oznamující, že se tu v době nebezpečí ukrývali obyvatelé Brtníků a Kopce. Lidé tu přebývali už za třicetileté války, zvláště pak za sedmileté války, kdy krajem procházelo pruské vojsko (1756), ale také za rakousko-pruské války roku 1866.  Pod převis se vešlo až  200 osob. Ve skále je viditelné vyryté srdce s křížkem uprostřed - prý tu došlo k porodu a dítě kvůli špatným podmínkám zemřelo.

 Podrobněji popsanou najdete tuto trasu také v knize České Švýcarsko pro rodiny s dětmi od autorů Rostislava Křivánka a Zdeňka Patzelta.

 

 Naučná stezka Okolím Pravčické brány

Časová náročnost: 4-5 h

Délka: 7,1 km

Obnovená naučná stezka Okolím Pravčické brány dovede návštěvníky k dominantě Českého Švýcarska. V sobotu, 16. 4. 2011 ji turistické veřejnosti do užívání slavnostně předal ředitel Správy NP České Švýcarsko Pavel Benda. Na šestikilometrové stezce v úseku od Mezní Louky ke křižovatce Tři prameny správa parku opravila poškozené části cesty. Informace o přírodních poměrech i o kulturně-historických zajímavostech v českém a německém jazyce návštěvníkům zprostředkovává 12 nových informačních stojanů. Turisty během výletu doprovázejí kreslené postavičky kněžny Elisalex a strážce národního parku, které přibližují rozdílné přístupy člověka ke krajině Českého Švýcarska před více než stoletím a dnes. Další informace se návštěvníci dozvědí z tištěného průvodce, který byl během slavnostního otevření naučné stezky pokřtěn.

„Cesta k Pravčické bráně je jednou z nejfrekventovanějších stezek v našem národním parku,“ říká Pavel Benda, ředitel Správy NP České Švýcarsko, a dodává: „Současně patří i k nejstarším turistickým cestám v celém Českém Švýcarsku. Mimo jiné tedy naučná stezka nechá návštěvníky nahlédnout také do doby, kdy turistika byla v naší oblasti ještě v plenkách.“

Historie dnešních turistických cest v oblasti Pravčické brány je pestrá. Dříve byly využívány z lesnických, loveckých či obchodních důvodů, později zde převládl turistický ruch. Někdejší majitel panství Edmund Clary-Aldringen cesty k Pravčické bráně pro turistiku nechal upravit a pojmenoval je podle rodinných příslušnic, do povědomí návštěvníků se dostaly jako Gabrielina stezka, případně Pelagiina stezka. V padesátých letech minulého století byla cesta přejmenována na Stezku Julia Fučíka. První naučná stezka zde vznikla v roce 1975 a nesla jméno Naučná stezka přátelství ČSSR – NDR. Tato naučná stezka se z iniciativy CHKO Labské pískovce dočkala první obnovy v roce 1999. Správa NP České Švýcarsko zahájila druhou obnovu v roce 2010.

Obnova naučné stezky Okolím Pravčické brány je výstupem projektu Obnova turistické infrastruktury v Národním parku České Švýcarsko, který je spolufinancován Evropskou unií – Evropským fondem pro regionální rozvoj a státním rozpočtem České republiky v rámci Operačního programu Životní prostředí. Do celkové rekonstrukce stezky, instalace informačních panelů a tisku průvodců správa parku vložila na 300 tisíc korun. V další fázi projektu správa v letošním a příštím roce obnoví další dvě naučné stezky v okolí Jetřichovic a v okolí Růžové.

 

 Na kolech údolím Křinice a Labským kaňonem

Časová náročnost: 5 h

Délka: 65,8 km

Děčín - nádraží Chřibská – Dolní Chřibská – IS Saula – Kyjov – Zadní Doubice – Hinterhermsdorf – Lichtenhainer Wasserfall – Bad Schandau  – Krippen – Dolní Žleb - Děčín

Nádherná přeshraniční trasa s převažujícími sjezdy, s použitím vlaku z Děčína do nádraží Chřibská. Trasa vede silničkami, roklemi a letovisky Českosaského Švýcarska. Cestou možno použít přívoz přes Labe.

Výchozím bodem je Děčín, odkud se přepravíme vlakem do Chřibské. Z nádraží v Chřibské nás čeká nejprve sjezd lesem a průjezd celou obcí přes náměstí do Dolní Chřibské a lesy po silničce k informačnímu středisku Saula (bývalá hájenka), následuje mírné stoupání do Doubice a dále po silnici do Kyjova. Pokračujeme po cyklotrase č. 3032 Kyjovským údolím do Zadní Doubice, zde přejedeme státní hranici, za ní pokračujeme podle německých ukazatelů cyklostezky vzhůru asfaltovou cestou do Hinterhermsdorfu – v tomto úseku nás čeká nejdelší prudké stoupání celé trasy (přibližně 1 km).

Dále jedeme za stálého klesání po silnici směrem do Bad Schandau. Cestou podél Křinice míjíme řadu výletních hostinců, které vznikly na místech původních mlýnů – ze všech míst jsou možné krátké výstupy k blízkým skalním útvarům – např. skalní brána Kuhstall. Projedeme kolem vodopádu Lichtenhainer Wasserfall, který je vyhledávaným turistickým cílem. Vjíždíme do letoviska Bad Schandau, kde přejedeme po mostě na levý břeh Labe a vydáme se proti proudu Labe po dálkové cyklostezce Elbradweg, anebo můžeme jet z Bad Schandau proti toku Labe po nové cyklostezce do Postelwitz, kde se převezeme lodním přívozem do Krippenu na levém břehu Labe a pokračujeme po cyklostezce Elbradweg. Projedeme již na české straně Dolním Žlebem a přes Prostřední a Horní Žleb dorazíme do Děčína.

 

 Na Jetřichovické vyhlídky

Délka: 6,8 km

V Jetřichovicích, kousek od informačního centra, je rozcestník, od kterého půjdeme po červené značce a vstoupíme do království skal. Procházíme kolem vysokých skalních stěn a blížíme se k vrcholu, altánku na temeni Mariiny skály. Od rozcestníku stoupáme po schodech vzhůru až na pískovcovou plošinu. Dřevěný altán na vrcholu byl obnoven v roce 2006, poté co původní přístřešek zničil požár díky nedbalosti návštěvníků.
Sestoupíme dolů a pokračujeme na Vilemíninu vyhlídku. V jednu chvíli procházíme pod skalním stropem v místě, kde je skála vysekána, aby mohla pěšina běžet svahem dál.
Po klikatící se stezičce se dostaneme ke dvěma skalním úžlabinám, kamenným branám, kde je odbočka k Vilemínině vyhlídce. Přes skalní příkop se pak dostaneme na vyhlídkovou plošinu ohraničenou zábradlím. Je odtud nádherně vidět Mariina skála.
 
Vrátíme se zpět na rozcestí s ukazatelem a altánem. Obklopuje nás Purkartický les, kterým se vydáme na Rudolfův kámen. Nádhernou cestou přicházíme k pasece, z níž je vidět altánek na vrcholu Rudolfova kamene. Výstup na něj je hodně náročný, příkrými schůdky ve skále přes malý můstek těsně okolo skály, po pěšince a po žebřících, po nichž doslova vyšplháme k zábradlí, kde už jen po holé skále zdoláme vrchol. Úchvatný kruhový výhled ale stojí za námahu.   
Sejdeme dolů širokou úžlabinou až na šotolinovou cestu, po které mírně sestupujeme asi kilometr na rozcestí Pohovka a po zelené značce se vrátíme zpět do Jetřichovic.

Marie, Vilemína, Rudolf – jména vepsaná do skal
 
Všechny tři  jetřichovické vyhlídky jsou pojmenované po členech rodu Kinských, jež zdejší českokamenické  panství vlastnili.
 
V roce 1856 nechal na vrcholku Mariiny skály postavit Ferdinand Bonaventura, 7. kníže Kinský altán v podobě řeckého templu, a zároveň skálu pojmenoval po své novomanželce Marii Anně Kinské, rozené princezně z Lichtensteinu. Předtím nesla pískovcová skála jméno Velký Ostrý. Vždy před příjezdem vrchnosti býval na střeše altánu vyvěšen prapor s erbem Kinských.
 
Vilemínina stěna  se původně jmenovala  Černá stěna, tento název  je dnes už skoro zapomenutý. Své nové pojmenování dostala stěna podle kněžny Vilemíny Kinské, manželky Rudolfa Kinského. Zpřístupněna byla v polovině 19. století a byl zde vybudován  altán ze dřeva v podobě poustevny, který však zde již dávno nestojí.
 
Rudolfův kámen zvaný také Ostroh  a dříve Vysoký kámen, nese své jméno od roku 1824 podle Rudolfa knížete Kinského, který v tomto roce skálu navštívil a později zde nechal vybudovat přístřešek.

 

K Dolskému mlýnu a na Šaunštejn

Délka: 9,3 km

Časová náročnost: 4 h

Z Jetřichovic se vydáme po žluté směrem na Vysokou Lípu. Odbočíme ke Starému mlýnu a hned za ním vejdeme do údolí Jetřichovické Bělé.

Dojdeme na rozcestí u Královského smrku, odtud stále po žluté podél vody, dojdeme k soutoku, který přejdeme po můstku a pokračujeme přímo ke skále. Vytesané schody a zábradlí nám pomohou dostat se na terasu a dál, až na pěšinu běžící kolem Kamenice. Brzy staneme nad protrženým jezem a na druhém břehu poprvé uvidíme slavný Dolský mlýn. Cesta vede k nové lávce přes Kamenici, přejdeme ji a jdeme prozkoumat pohádkové ruiny mlýna.

Vrátíme se přes můstek na pravý břeh a stoupáme, teď už s modrou značkou, do prudkého svahu nádhernou skalnatou strží. Po zhruba kilometru výšlapu ale přeci jen vyjdeme z lesa a po žluté až do vesničky Vysoká Lípa. Cesta začne sestupovat na silničku, kolem místa zvaného Pod Loupežákem a až k rozcestníku, od kterého se vydáme po červené a k Šaunštejnu.

Vzhůru do skal vedou schůdky a vedle nich je ve skále vytesaná hradní strážnice. Úzké skalní štěrbiny se dají po skoro kolmých řebřících zdolat jen s velkou opatrností, děti se tu protáhnou snáz, než dospělí. Po lávce přejdeme nad propastí až na skalní ostroh poslední skály, odkud je pěkný výhled.

Když sejdeme z hradu dolů, opět se chytíme červené značky a stoupáme zhruba půl kilometru k Malé Pravčické bráně, po které se narozdíl od Pravčické brány můžeme projít.
Stejnou cestou se vracíme zpět. Sejdeme až do Vysoké Lípy, odkud nás autobus doveze do Jetřichovic, k výchozímu bodu.
 
Pohádkový Dolský mlýn aneb kde Pyšná princezna mlela obilí
 
Dolský mlýn, který je zmiňován již roku 1515, poslední stálí obyvatelé opustili roku 1945 a od té doby začala neobydlená stavba chátrat.

Romantická ruina Dolského mlýna ve skalnatém údolí Kamenice láká nejen turisty, ale i filmové štáby.

Již v roce 1951 sem zavítal režisér Bořivoj Zeman, aby zde natočil několik záběrů pro svoji slavnou pohádku Pyšná princezna. Dolský mlýn pro potřeby filmařů prošel několika úpravami, filmový architekti vyměnili lepenkovou střechu za romantičtější a dobovější došky. Druhý zásah do prostředí mlýna byl bohužel již méně šetrný, v záběru překážela protější budova hotýlku, a tak byla zbourána. Tu scénu zná jistě každý – princezna Krasomila s princem Miroslavem přicházejí k příbytku starých mlynářů a pomohou jim semlít obilí. Několik málo vteřin za filmovém plátně zajistilo Dolskému mlýnu slávu a dodnes jej navštěvují turisté i filmový nadšenci pátrající po zajímavých místech natáčení.

V roce 2008 se zde natáčely hned dvě pohádky – Ztracený princ a Peklo s princeznou, kdy ve mlýně dováděli čerti a vozili se na mlýnském kole. V roce 2013 se Dolský mlýn proměnil na středověkou usedlost, a to když se tu natáčel historický velkofilm Poutnice.

 

 

 

Portál cestovního ruchu.  Baner www.oponice-tolstejn.eu
pict
Vyhledávání
pict
Napište nám
Váš email
pictopište prosím znaky do pole
pict
Doporučte nás
Váš email
Adresát

Spodní loga

Tolštejnské panství, webmaster: info@tolstejnskepanstvi.cz

©2012 | Designed by Karel Hybš | Powered on bubilegCMS v4.00L | Licence | Best in Mozilla Firefox Google Chrome